Na světě je dosud nejatraktivnější solární článek určený pro běžnou produkci, který lidstvo vyrobilo...
Fyzikovi Bram Hoexovi a jeho kolegům z Eindhoven University of Technology se ve spolupráci s Fraunhoferovým institutem v Německu podařilo dosáhnout zvýšení efektivity běžných solárních článků. Tento kriticky důležitý údaj se zatím pohyboval kolem 21,9 %, ovšem vědcům se jej podařilo zvýšit o dalších 6 % (relativně) celkem na 23,2 %. Nový světový rekord byl prezentován 14. května na solární konferenci v San Diegu. Celý trik zvýšení efektivity spočívá v tom, že se před každou z křemíkových buněk umístí ultra-tenká vrstvička oxidu hliníku. Cena této vrstvičky je vzhledem k přínosu velmi nízká, což je rozhodně dobrá zpráva.
Musíme uvést hned na úvod na pravou míru informace o tom, že exisují i články s efektivitou až přes 40 %, ano, to je pravda. Ale podobné články jsou zatím určeny toliko do laboratoří a pro testování. Jde o speciální typy, které používají sloučeniny na bází galia a india, což jejich cenu zvyšuje i 100x, takže jsou pro praxi zcela nepoužitelné. Nejvýkonnější zkrátka neznamená vždy i nejekonomičtější...
Smysl pátrání po nových technologiích má u solárních článků hned trojí význam. Jednak jde o to, vyrobit články co nejlevnější, aby se vůbec vyplácelo jejich nasazení. V řadě druhé se díky nim zvýší efektivita na stávajících místech použití (jinými slovy, za rok přemění více energie). A do třetice umožní dostatečně zajímavá efektivita používání i v zeměpisných šířkách (resp. ročních obdobích), kde slunce příliš nesvítí.
Na první pohled se zdá, že zvýšení sotva o 1 - 2 % není mnoho, avšak nižší ceny v kombinaci s vyšší účinností mohou snížit celkové výrobní náklady a zatraktivnit tak používání solární energie v širších masách. Někteří škarohlídi sice tvrdí, že solární články dnes často nevyprodukují za svůj život ani tolik energie, kolik samy spotřebovaly. I to je často pravda. Ale musíme věci vidět v širším kontextu, stejně jako první jaderné reaktory podávaly směšný výkon a až během desetiletí se technologie rozvinula, identicky dnes se situace opakuje s reaktory fůzními a vlastně i solárními články. A právě články se zatím jeví jako poměrně interesantní cesta, jak (byť částečně) řešit hlad obyvatel Země po energii. Slunce tu ještě nějakou tu miliardu let bude a solární články poskytují zajímavou možnost, jak zužitkovat jinak nevyužité plochy (střechy, pouště, ...) k získávání ekologické energie.
A ještě jedna zajímavá informace na závěr. Během 10 - 15 let se má cena energie ze solárních článků přiblížit k té generované konvenčními cestami spalováním pevných paliv.
