Britský deník Guardian přinesl minulý týden zprávu o dvou nových německých studiích, podle nichž představuje solární energetika v pouštních oblastech obrovský potenciál. Množství energie dopadající ze slunce na kilometr čtvereční saharské pouště představuje ekvivalent 1,5 milionů barelů ropy. Pokrytí pouhých 0,5 % světových pouští elektrárnami, které využívají koncentrované sluneční záření, by dokázalo pokrýt celosvětovou spotřebu elektřiny.
Koncept popsaný dvěma autory, Dr. Gerhardem Kniesem a Dr. Franzem Triebem, spočívá ve vybudování společné přenosové sítě mezi regiony Evropy, severní Afriky a Blízkého Východu. Potom by každá oblast mohla do sítě dodávat elektřinu z různých obnovitelných zdrojů: v Británii by mohlo jít především o větrné elektrárny, v Norsku o elektrárny vodní, ve střední Evropě o energii geotermální a z biomasy. Jižní oblasti by vyráběly elektřinu ze slunečního záření.
Celý tento region by podle studie mohl v roce 2050 vyrobit z obnovitelných zdrojů tolik elektřiny, kolik by sám spotřeboval – a to bez spalování fosilních paliv a bez využívání problematických jaderných elektráren. Emise skleníkových plynů z elektrárenského sektoru by klesly o 70 %.
Solární energetika by byla založená na principu koncentrace slunečního záření (CSP). Tyto elektrárny jsou v menším měřítku v provozu v Kalifornii již patnáct let, další se budují v Nevadě, jižním Španělsku a v Austrálii. Technologie se mírně liší, ale všechny soustředí sluneční záření pomocí zrcadel na potrubí nebo nádrže, které obsahují plynné nebo kapalné médium, a ohřívají je na teplotu kolem 400 stupňů Celsia. Horká pára potom pohání klasické turbíny, napojené na generátory elektřiny.
Velká zrcadla zároveň vytvářejí stín, ve kterém lze pěstovat rostliny, zavlažované vodou získanou odsolováním díky energii z elektrárny. Dalším vedlejším přínosem je ochlazená voda, která může sloužit ke klimatizaci. „Při využití všech těchto možností činí účinnost elektráren 80 až 90 %,“ tvrdí Dr. Knies.
Upozornil přitom i na další výhodu takových elektráren. Horkou vodu lze navíc uskladňovat ve velkých zásobnících, díky kterým mohou turbíny běžet ještě hodin po západu slunce.
Studie, zpracovaná na zakázku německé vlády, se zabývá i náklady na výrobu energie využitím technologie CSP. V současné době činí zhruba 50 dolarů za energii odpovídající barelu ropy, ale jakmile by se začaly stavět ve větším měřítku, klesla by podle prognóz na hladinu 20 dolarů. To znamená, že ve srovnání s dnešní cenou ropy ve výši zhruba 60 dolarů je technologie spolehlivě konkurenceschopná.
Podle autorů vychází elektřina vyrobená v solárních elektrárnách dráž než v případě elektrárny na zemní plyn, ale při využití vedlejších přínosů (odsolování vody a klimatizace) se jejich provoz již stává výhodnější.
Pokud jde o propojení velkých regionů, jako je Evropa, severní Afrika a Blízký Východ, navrhují autoři vybudovat novou přenosovou soustavu. Na rozdíl od stávajících sítí, které mají při přenosech na velké vzdálenosti značné ztráty a využívají střídavý proud, by nová soustava přenášela stejnosměrný proud vysokého napětí. Ztráty by pak činily pouhá 3 % na 1000 kilometrů.
Státy jako Alžírsko nebo Saudská Arábie, které dnes do Evropy vyvážejí ropu a zemní plyn, disponují zároveň rozlehlými a rozpálenými pouštěmi. Z důvodu docházejících zásob ropy i klimatických změn způsobených spalováním fosilních paliv by i pro ně mohlo být výhodné se postupně přeorientovat na obnovitelné a ekologicky šetrnější solární elektrárny.
Strategií mezikontinentálního využití obnovitelných zdrojů se zabývají odborníci sdružení v asociaci Trans-Mediterranean Renewable Energy Cooperation (TREC). Upozorňují přitom, že by evropské státy měly namísto mnohamiliardových investic do fúzního reaktoru, který bude schopen komerčního provozu nejdříve za padesát let, raději směřovat prostředky do technologie, která je již dnes k dispozici a dokáže vyřešit energetické problémy spolehlivěji a výrazně dřív.
